Tak nám včera začal Fluff fest. No a nedalo mi to. Musím se s vámi hned za čerstva podělit o zážitky z nultého dne, ve kterém v areálu, jež se ještě dostavoval, už vystoupila pěkná řádka kapel. Na zadek mě usadil hlavně výkon domácích KALLE a v tuto chvíli si myslím, že jejich laťku přeleze jen máloco v následujících dnech festivalu.

Ale vezměme to popořadě. Na velké louce se ještě staví hlavní scéna, ale ty dvě menší už jsou v čilém ruchu. První kapelu, kterou vnímám je AGHATA. Italské dívčí duo, které jsem měl možnost vidět i na jejich domácí scéně v Miláně. Dvě holky. Jen zpívající basistka a bicí. Ale nenechte se zmást! Hrají tu nejbrutálnější kombinaci dřevorubectví, temperamentu a sludgového bahna. Basačka s hlasem, který by se neztratil ani v grindcore mě baví asi nejvíce. Zvláště, když jeho notně nakřáplou barvu má i při normálním rozhovoru. A považte, že je učitelkou Španělštiny.

Na Psy tent stage (malém stanu mimo hlavní areál festivalu) je malý skluz, a tak stíhám ve velkém stanu kus izraelských KIDS INSANE. Partička z Tel Avivu hraje hardcore punk s důrazem na melodie. Zpěvákovi by dle mého v hospodě ještě ani nenalili, ale na pódiu působí jako mazák a jeho energický projev je hlavním motorem kapely. Z hardcore kapel asi to nejlepší v nultém dni.

A teď už pojďme ke KALLE. Byl jsem zvědav, jak promění moji naději, vyvolanou jejich nedávnou vydanou kazetou a musím říci, že nezklamali ani v jediném. Verča s Davidem přehráli takřka celý materiál z kazety a přidali i něco navíc. Jen kytara, smyčky, sem tam samply a ženský vokál, který považuji za to nejlepší, co klubová scéna u nás vyvrhla. KALLE dokázali vybudovat intimní atmosféru, při které jsem měl husí kůži téměř po celou dobu. Jakoby se pode mnou při jejich setu otevřela propast do jiného světa a já přestával vnímat co se kolem mě děje. Toto dokáže jen opravdu málo kapel. KALLE jsou jednoznačně nejsilnější emo na domácí scéně.

BURNING BRIGHT jsou francouzskou variací na téma melodický hardcore. Tou Francií nemyslím jen regionální označení, ale i žánrové příměsi, které pochází z jejich uřvané scény. Britští THE RIVER CARD naposledy hráli na Fluffu v roce 2010 a z jejich nastoleného stylu neuhnuli ani o píď. Melodický lopaťácký hardcore, jako stvořený s moshování má u nadrženého publika patřičnou odezvu a já se opět vytrácím do blízkosti Psy tent stage.

Čekám tu hlavně na PALAHNIUK, na které se více než těším. Při jejich vystoupení se jednoduše stala vražda. Zvukař to totiž naprosto zabil. Smutné, ale je to tak. Druhá kapela, na kterou jsem se nejvíce těšil zazděna zvukem. Na jejich set si budu muset počkat do klubů…